HLAVNÍ MENU


Restituce lázní Bludov (2000)
Lázně Bludov, Habermannův mlýn, Česká televize (2004)
Kausa bludovských lázní, Česká televize (2000)
Habermannův mlýn a Riedlovy lázně (2004)
NOVÉ Trestný čin přikrytý tzv. restitucí (2014)


Zpět na úvodní stranu


   
 

MUDr. Zdeněk Pospíšil
pospisil@raz-dva.cz

 

 

Jak se kupuje restituce , jak lze ohýbat restituční zákony (2014)

 

aneb dva trestné činy v lázních Bludov kryje tzv. restituce

Déle jak 20 roků vede rodina Pospíšilova soudní spor o restituci lázní Bludov z pozice dětí a vnuků původního zakladatele a vlastníka Zdeňka Pospíšila / 1903-1979/.

Po roce 1948 byla celá rodina Pospíšilova postižena tím nejkrutějším způsobem. Přišla o svůj majetek a domov / lázně Bludov/ a následovaly roky těžkého života. Otec se 2 syny ve vězení, matka s nejmladším synem u rodičů s nálepkou třídních nepřátel. Dalo by se tedy předpokládat, že restituční zákony 90. let min. století měly za cíl alespoň  částečně odčinit křivdy a nespravedlnosti, tak jak to stojí v preambuli těchto zákonů. Ovšem v případě lázní Bludov to neplatí a u soudu zaznívají přímo absurdní výroky.

Problém tkví v tom, že majetek měli vydat rodině ti, kteří to rozhodně neměli v úmyslu - MUDr.Jiří Riedl , ředitel státního podniku lázně Bludov a jeho náměstek Oldřich  Švéda. Tito jmenovaní začali jednat bez ohledu na státní instituce a to  za účelem vlastní „restituce“, zákon  nezákon, účel světí prostředky. Využili toho, že po návratu z kriminálu nesměl žít Zdeněk Pospíšil v okrese Šumperk s odůvodněním, že by pobuřoval lidi. Zdeněk Pospíšil žil v Liptani, těžce nemocná manželka se syny v Chromči. Vzájemně se navštěvovali do té chvíle, než se ke Zdeňkovi Pospíšilovi nastěhovala Zdeňka Bartoňová, úředně vedená coby pečovatelka. Rodinné vztahy byly narušeny, ovšem je třeba připomenout, že manželé Zdeněk a Josefa Pospíšilovi nebyli nikdy rozvedeni, existuje dopis z vězení na Mírově, ve kterém  Zdeněk Pospíšil děkuje „své Pepince za nadlidskou dřinu při budování díla - lázní, pro své syny“. Zda byla paní Bartoňová vyzvána, aby „ hlídala“ Zdeňka Pospíšila lze připustit, byl veden jako osoba sledovaná Stb, stejně jako sledovala Stb i jeho syna MUDr. Zdeňka Pospíšila, na kterého byl v r.1966 založen spis s krycím jménem Lázně (skartován 5.12.1989). Pravda je, že Zdeněk Pospíšil sepsal závěť, kde rodinu vyděďuje s ohledem na narušené vztahy, a protože nic nevlastní, odkazuje ten drobný majetek paní Bartoňové. O existenci této závěti neměla rodina tušení, ale kdo o ní věděl, byl MUDr. Riedl. Tento člověk se v lázních narodil coby syn národního správce, předtím Pospíšilova šoféra. Riedlova matka shazovala ze žebřiňáku židle, které si Pospíšilové po znárodnění spolu s pár kousky šatstva odváželi se slovy, že vše patří do lázní. To, že Riedlové brali lázně za svůj domov pronesla i v roce 2004 dcera J. Riedla –Simona Skoumalová, když přebírala od geodetky papíry se zaměřením hranice pozemků: “Já to tu znám, já jsem v lázních doma“. Malá ilustrace toho, že MUDr. J. Riedl byl rozhodně ten poslední, kdo by ctil odčinění křivd. K tomu mu sekundoval Oldřich Švéda, muž všeho schopný. Pro úplnost,  restituční problémy s těmito jmenovanými měl i jiný člověk, jehož majetek se jmenovaným také líbil, ale ten v soudním sporu svůj dům získal, přestože už v lázních ležela budoucí smlouva o jeho prodeji.

V r. 1991 přišli Pospíšilové po více jak 40 letech domů, do lázní. Vlivem emocí ztratil MUDr. Zdeněk Pospíšil ostražitost mukla, která mu v Jáchymově zachraňovala život a na otázku MUDr. Jiřího Riedla, co budou Pospíšilové s lázněmi dělat, odpověděl upřímně: “V rodině je lékařů dost, vaše služby nebudeme potřebovat“. Tímto okamžikem nastaly všemožné komplikace, proč lázně nelze Pospíšilům vydat a náhle se objevila závěť. Z dědičky „tohoto drobného majetku“ se stala „ univerzální závětní dědička“. Pobočka kraj. soudu v Olomouci, předsedkyně JUDr. Karla M., neřešila, zda bylo možné v r.1979 vydědění manželky a dětí, zda je dědic ze závěti, která byla předložena při dědickém řízení. Žádné dědické řízení se totiž pro nedostatek majetku nekonalo. Kdyby se konalo, byly by děti a manželka neopomenutelnými dědici, neboť pádné důvody pro vydědění v závěti uvedeny nejsou.

Dne 2.11. 1999 (krátce po úmrtí MUDr. Zdeňka Pospíšila ml., jehož srdce mukla nevydrželo mediální kampaň iniciovanou Riedlem s jeho známostmi v ostravské televizi) vydává MUDr. Jiří Riedl lázně Zdeňce Bartoňové, která je nevlastnila ani minutu, neboť si je od ní ihned kupuje spolu s náměstkem Oldřichem Švédou. V té době platilo byť nepravomocné rozhodnutí okr. soudu v Šumperku, že lázně mají patřit Pospíšilům s odůvodněním, že restituční zákony mají zmírňovat křivdy a  drobný majetek je obvykle částka zanedbatelná a nikoli tedy lázně.

MUDr. Jiří Riedl s Oldřichem Švédou 2.11.1999 lázně „kupují“ - za peníze státního podniku - od jimi ustanovené „restituentky“ Bartoňové. Přestože se jedná o státní podnik, ministerstvo zdravotnictví coby zřizovatel nebylo o  majetkových převodech  informováno, to konstatují pozdější zprávy NKÚ v době, kdy byl trestný čin promlčen. Švéda s Riedlem kupují lázně jménem společnosti LLB s.r.o. léčebné lázně Bludov, IČO 61973122 za celkovou cenu 6,5 mil., poslední splátka do 10 roků, přičemž daň z převodu nemovitosti za uvedený obchod činila 1 mil., takže skutečná odhadní cena majetku cca 30 mil. Kč.  MUDr. Jiří Riedl ve funkci ředitele státního podniku ihned pronajímá koupené budovy státu za nemalý obnos / 300tis.Kč měsíčně/, což se děje ostatně dodnes, jen místo otce zde figuruje jméno dcery -Simona Skoumalová (roz. Riedlová). Za takové peníze lze koupit vše, i spravedlnost! 20 min. před začátkem soudního jednání v Olomouci jde k soudkyni JUDr. K.M. muž - Karel Cvrk, 7x evidovaný agent Stb, krycí jméno Zimerman, v té době žije s Riedlovou matkou Vlastou. Pod paží svírá diplomatku, že v ní nesl peníze, nikdy při konfrontaci nevyvracel.

V dalších letech skutečně došlo k tomu, že Pospíšilovi nezískali žádný nárok na restituci lázeňského majetku, který přímo vydávala osoba povinná (tedy držitel majetku v r. 1991). V soudních rozhodnutích z pobočky kraj. soudu v Olomouci, JUDr. Karly M. jsou sepsány takové absurdity, že není důležitý text zákona, nýbrž smyslem je napravit křivdy z minulosti a nezpůsobit nové. Pominut byl pohnutý život Josefy Pospíšilové (1905-1989), bez jejíž každodenní těžké práce a věna vloženého do podniku by lázně nikdy nevznikly. Pamětníci vzpomínají, jak den po porodu prostředního syna Jana stála opět v lázeňské kuchyni a čistila zeleninu. Pominut byl MUDr.Zdeněk Pospíšil (1929-1997), který kvůli lázním strávil v komunistických kriminálech a uranových dolech 6,5 roků mladého života. Po návratu z vězení mohl pracovat jen jako kopáč u meliorací, prošel mnoha dělnickými profesemi, lékařské povolání mohl vykonávat až po opětném vystudování medicíny od r. 1970. Pominut byl syn Jan Pospíšil (1935-2000), který „ seděl“ půl roku (byl mladý). Pominut byl syn František Pospíšil (1941), který pro svůj věk do vězení jít nemohl. Mohl ale na skútru vozit svoji matku (spojenou s ním řemenem, aby únavou nespadla) po všech možných vězeních, kde právě jeho bratři a otec seděli. S cejchem špatného třídního původu byl jeho životní osud krutě poznamenán.

V kontrastu s letmým vylíčením života Pospíšilů stojí životy novodobých „ restituentů“. Paní Bartoňová prožila svůj život pohodlně jako spokojená invalidní důchodkyně, s hrůzami padesátých let ji nic nespojovalo. MUDr. Jiří Riedl se v r.1949 narodil v bludovských lázních, kde jeho otec a strýc vykonávali národní správu a v podstatě zde prožil celý svůj pohodlný život. Dodnes bydlí jeho dcera v domě postaveném Pospíšily, její otec přeci majetek koupil za zlomek skutečné hodnoty. Oldřichovi Švédovi, majiteli padesátiprocentního podílu LLB s.r.o. léčebných lázních Bludov, se také žije dobře a peníze vytunelované z lázní svižně investuje do svého soukromého poniku Mija-Therm, s.r.o. Tyto popsané lázeňské machinace spadají pod zákon číslo 87/1991 Sb.

Restituce, které se uskutečnily podle zákona o půdě, zák.č.   229/1991 Sb. nebyly do nedávna dotčeny libovůlí osoby povinné. Zemědělské nemovitosti nevydávala osoba povinná (která by  si tímto podřezávala  po sebou větev), ale okresní pozemkový úřad. Takže do roku 2004 Pospíšilové restituovali v zemědělství. Do nich nemohl totiž MUDr. Jiří Riedl s Oldřichem Švédou zasáhnout, což neznamená, že se o to nepokoušeli, včetně výhrůžek neposlušným úředníkům. Snažili se sice zpětně antidatovat dokumenty jménem Z. Bartoňové, ale čestní úředníci je odkazovali na lhůtu v zákoně. Pokud si někdo nezažádá o vydání majetku, tak zní zákon, nastupuje na jeho místo ten, který svou žádost uplatnil v řádném termínu. Pozemkový úřad vydává Pospíšilům pole  a k velkému zděšení pánů Riedla a Švédy  v roce 2004 i pole kolem lázní.  Tito si najímají ochrannou službu se psy a SOS, která sepisuje hlášení, jak si zlí Pospíšilové počínají na svých pozemcích. Neprodleně vyhledávají osvědčeného právníka z Brna JUDr. Jana V. (se zajímavou minulostí), který už má v lázních svoji s.r.o     LAS a začínají další soudní tahanice. Nemovitosti u lázní totiž už Riedl se Švédou jednou samozvaně vydali pani Bartoňové, v příloze uvedenou smlouvou si je od ní „koupili“ a následně je prodali státu státu a použili je jako platidlo. Pozemkový úřad označil tyto úkony za neplatné, protože proběhly v rozporu se zákonem. Byly porušeny hned  dva zákony - o půdě a o státním podniku. Riedl se Švédou spolu s J. Vokálem se vrátili ke staré taktice.  Hned 3 soudní žaloby a snůška nekonečných lží a nepravd. Jen silná osobnost může v klidu v soudní síni poslouchat emocionální výlevy JUDr. Jana V.   s odkazem na listinu Základních práv a svobod o nových křivdách, které se vydáním polí Pospíšilům  staly nežijící paní Bartoňové, v podstatě Riedlovi se Švédou. Okresní soud rozhoduje dle zákona. Pole patří Pospíšilům. Ale již dříve uváděná JUDr. Karla M. z  Olomouce vynáší odlišná rozhodnutí. Problém tkví v tom, že ona svá rozhodnutí nevysvětluje, na což má každý účastník soudního řízení ze zákona právo! Lze tedy číst v rozhodnutí, že není potřeba rozlišovat, podle jakého zákona restituce proběhla, zda podle z.č.87/1991 (mohl vydávat sám ředitel státního podniku) nebo podle zákona o půdě č.229/1991 (mohl vydávat jen Okresní pozemkový úřad, který přezkoumal podmínky zákona a spolu s ministerstvem zemědělství). Restituční zákony č.87/1991Sb. a 229/1991Sb. mají jasně vymezen rozsah své působnosti a také uvádějí, že nemohou být navzájem zaměňovány.Tři právníci, kteří se účastnili soudu nevěřícně naslouchali .

V případě Pospíšilů a lázní jasná dikce zákona neplatí ani po 20 letech. Opět je zdůrazňován princip obavy  z další křivdy. Aby tedy nebyli ukřivděni a poškozeni MUDr. Jiří Riedl s Oldřichem Švédou, Krajský soud Ostrava - pobočka Olomouc odňala část pozemků Pospíšilovým a „vrací“ je Riedlovi a Švédovi.

Zde mě vždy napadne myšlenka, zda bych takto nemohl argumentovat např. u Finančního úřadu - letos nebudu platit daně, i když to zákon vyžaduje - letos se mi to nehodí, újmou peněz odvedených Fin. úřadu by mi mohly vzniknout finanční potíže apod.

Proč tuto historii připomínám? V letošním roce se konečně objevil v jednom ze soudních spisů u Okresního soudu v Šumperku písemný a hmatatelný důkaz  o tom, jaký byl od samého začátku skutečný záměr Jiřího Riedla a Oldřicha Švédy s restitucí. Výhodná privatizace a  odstranění překážejících restituentů bez rozdílu, neboť oni dva mohou vše, zákon nezákon a jakási náprava křivd je k smíchu.

Níže otiskuji dokument, který dokazuje, jak musela Zd. Bartňová platit MUDr.J.Riedlovi a O.Švédovi za  „restituci“ a kolik jí z „restituovaného“  majetku nechali. Jedná se o dodatek č. 4 ke kupní smlouvě , kterou výše jmenovaní kupovali od Zd. Bartoňové nemovitosti bludovských lázní. Na první straně dodatku je výčet dílčích plnění, kterými již LLB s.r.o.,Léčebné lázně Bludov ( společníci a jednatelé MUDr.Jiří Riedl a Oldřich Švéda) část kupní ceny uhradili - kromě 1 mil.Kč v úhradě daně z převodu nemovitosti a zálohy 1 mil.Kč na kupní cenu však dále 539.500,-Kč „ za plnění související s vyřízením restitučních nároků v průběhu vyřizování restitucí“!  a dále snížení kupní ceny o 916.289 Kč coby náhradu za jednorázovou výplatu kupní ceny oproti dohodnutým 10letým splátkám ( Zd.Bartoňová měla v r.1999 již 83 roků). Shrnuto - majetek v odhadní ceně 30 mil. Kč si Riedl se Švédou přivlastnili cca za 4 mil. za porušení 2 zákonů. Tento v podst. trestný čin je zaštiťován samozvanou aplikací restitučního zákona.

Je neuvěřitelnou drzostí MUDr.Jiřího Riedla (mimochodem nechal se vysvětit na akolytu) a Oldřicha Švédy odvolávat se na křivdy způsobené komunistickým režimem, kterému oddaně sloužili, a poukazovat na hrozící křivdy, které by mohly vzniknout přísnou a formální aplikací restitučních zákonů. Jedná se o výsměch soudnictví obětem komunismu - rodině Pospíšilově. Přestože je v soudním spise uložen dokument, který je usvědčuje z nemorálního jednání, prohlašují ústy svého právního zástupce, že není třeba trvat na formální aplikaci restitučních zákonů a to v rámci zmírnění již nastalých křivd a v rámci předcházení křivdám novým. Ano, ti co lázně vybudovali a byli za to odměněni kriminály, jsou mrtví. Zato Jiří Riedl s Oldřichem Švédou žijí z ukradeného.

Foto smlouvy

 

Dodatek č. 4 (1/2)

Dodatek č. 4 (2/2)